Když Ježíš slyší, že je Jan Křtitel uvězněn, stěhuje se z Nazareta do Kafarnau, začíná hlásat a povolává své učedníky.

Pro Ježíše je evidentně důležité,  kde je, kde působí. Pro svoji misi se potřeboval přestěhovat z Nazareta do Kafarnau. Proč? Evangelista Matouš to vysvětluje. Je to Galilea pohanská. To znamená místo, kde víra není samozřejmostí, kde kvalita života pokulhává, kde věci nejsou rovné a čisté. Prostředí zamotané, neideální.

Právě v tom může být pro nás silné povzbuzení. Ježíš nezačíná tam, kde je všechno hotové a spořádané.

Možná mám někdy strach, že mi to v životě a s Bohem nejde. Že si ho nezasloužím, že kvůli mnohým věcem mě Bůh nemá rád…  A tak si říkám: „Až se zlepším, pak za tebou přijdu, Bože. Pak se mi budeš věnovat.“

Jenže tak to není.

Ježíš si evidentně vybírá právě problematická místa. Přichází tam jako světlo, aby je uzdravil. Možná si mohu zkusit pojmenovat svou vlastní „Galileu pohanskou“ – místo v sobě nebo ve svém životě, kde se necítím dobře, kde si připadám vzdálený, rozbitý, nehodný. A právě tam Ježíše pozvat. Nebo ho tam objevit. Protože to jsou první místa, kam on vstupuje.

Otázky k reflexi:
Kde se teď ve svém životě necítím „v pořádku“ nebo „dost dobrý“?
Co mám tendenci Bohu skrývat, protože si myslím, že tam ještě nepatří?

Můžeš  Bohu říct  jednu větu, klidně úplně obyčejnou: „Tady jsem. Tady to bolí. Tady tě potřebuju.“

Inspirováno "Lomeckou vigilií"  P. Josefa Prokeše na 25. 1. 2026