Ten pohled nebyl výčitkou. Nebyla v něm zloba. Ale právě to bolelo nejvíc. Ježíš vidí Petrovu zradu, a přesto se na něj dívá s láskou. A to Petrovi lámalo srdce.

Možná znáš ten pocit. Uděláš chybu, zradíš něčí důvěru – a pak stačí jen pohled. Slova nejsou potřeba. V očích druhého najednou vidíš své selhání a slabost. A přesto i lásku. Zraněnou. Co kdyby se Ježíš otočil a podíval se dnes na mě? Nebo na tebe? Co by v tom pohledu bylo? Jak bych se cítila?

Pro Petra to byl asi jeden z klíčových okamžiků jeho života. I tak přes své pochybení nerezignuje na svůj vztah s Ježíšem a po zbytek svého života povzbuzuje ostatní ve víře a už se nikdy svého Mistra nevzdá.

Ježíšův pohled může takto silně zasáhnout každého nás. Ježíš i dnes říká: „Vidím tě. Znám tě. Vím, co máš za sebou. Nerezignuj. Já to beru s sebou na kříž.“ Neodsuzuje, jeho pohled léčí, potože miluje. Stejně jako Petr se můžeme vystavit Ježíšově pohledu. On nám dává stále novou šanci.

A možná právě tam,
kde jsme ho nějak
svým jednáním zapřeli,
můžeme nyní vyznat:
„Ježíši, miluju tě.“

-redakčně upraveno-