Křest, biřmování a eucharistie jsou iniciační svátosti - tedy uvádějí člověka do křesťanského života a činí jej plnohodnotným členem katolické církve. Z nich křest je svátostí zásadní, branou ze smrti do života a je nutnou podmínkou pro přijetí všech dalších svátostí. Co však předchází křtu? Při křtu malých dětí přebírají rodiče za dítě rozhodnutí ke křtu a zároveň slibují, že dítě budou vychovávat a vést k jeho růstu ve víře, k čemuž jim má být nápomocen i kmotr dítěte. Pokud dospělý člověk - tedy „ten, který již ví, co činí“ - projeví touhu stát se křesťanem, musí být nejdříve uveden do křesťanského života. Proces, kterým toto probíhá, se nazývá katechumenát. Katechumenát by se dal stručně označit jako „přípravka na křest“, ale jeho obsah a význam je mnohem hlubší.

Katechumenům se věnuje kánon 206 Kodexu kanonického práva:

„Zvláštním  způsobem  jsou  s  církví  spojeni  katechumeni,  kteří  totiž  vedeni Duchem  svatým  výslovně žádají  o  včlenění  do  ní,  a  proto  tímto  přáním  a  také životem víry, naděje a lásky se spojují s církví, která se již o ně stará jako o své. Církev  věnuje  katechumenům  zvláštní  péči  tím,  že  je  zve  k  životu  podle evangelia,  uvádí  do  posvátných  obřadů  a  předem  jim  přiznává  různá  práva,  patřící křesťanům.“

Podrobně pojednává o katechumenátu tento článek:

Katechumenát (PDF, 188 KiB)