Křest

„Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha svatého, nemůže vejít do království Božího“
(Jan 3,5).

„Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“
(Mt 28,19).

Křest je cestou z říše smrti do života; je branou do církve a počátkem trvalého společenství s Bohem. Křest je zásadní svátostí a předpokladem pro všechny ostatní svátosti. Sjednocuje nás s Ježíšem Kristem, zahrnuje nás do jeho výkupné smrti na kříži, a tak nás vysvobozuje z moci hříchu, očišťuje  od všech osobních hříchů a umožňuje nám s ním vstát z mrtvých k životu, kteý nekončí. Protože křest je smlouvou s Bohem, musí člověk k němu říci své osobní „ano“. K tomuto „ano“ vede cesta učení se, přípravy a obrácení - katechumenát - obvykle trvající jeden rok. V případě křtu malých dětí vyznávají víru jejich rodiče jako zástupci a kmotr jako jejich pomocník ve výchově dítěte ve víře.

Církev se od svého prvopočátku drží tradice křtít malé děti. Má to jediný důvod: ještě než se my sami rozhodneme pro Boha, Bůh se již dávno rozhodl pro nás. Křest je tedy milost, nezasloužený dar od Boha, který se nás bezpodmínečně ujímá. Proto věřící rodiče, kteří si přejí pro své potomky jen to nejlepší, žádají křest, ve kterém je dítě osvobozeno od vlivu dědičného hříchu a vyrváno z moci smrti.

Křest je tedy ze všech svátostí nejpotřebnější, protože bez křtu nikdo nemůže být spasen a nemůže přijmout ani ostatní svátosti.