Premonstráti na Konicku

Majitelka konického panství Anna Alžběta, hraběnka z Hoffmannu a Kochersbergu, rozená hraběnka z Werdenbergu dala podnět ke koupi tohoto panství a současně výhodu prvního uchazeče Norbertu Želeckému z Počenic, opatovi premonstrátského kláštera Hradisko u Olomouce. Ten měl na zakoupení tohoto velkostatku velký zájem pro jeho polohu, neboť sousedil se šebetovským panstvím, jež náleželo klášteru. Kromě toho patřily klášteru od roku 1659 také Přemyslovice. Ačkoliv bylo konické panství ve srovnání se šebetovským zadlužené, zchudlé, nevýnosné a značně zanedbané, majitelka požadovala tak vysokou částku, že smlouvání o ni se stalo prvotním zdrojem komplikací. Druhým důvodem těžkostí při koupi panství byl požadavek zakotvený v řádových pravidlech, podle něhož může být nějaká nemovitost zakoupena klášterem jedině za podmínky současného prodeje jiné nemovitosti. Z požadovaných 70 000 zlatých se opatovi Želeckému podařilo díky jeho obratné diplomacii 10 000 zlatých uspořit závazkem odsloužení nemalého počtu mší na hraběnčiny intence a náhradou v potravinách. Povinnost reciprokého prodeje klášterního majetku způsobila, že opat Norbert Želecký sice 22. července 1699 uzavírá s Annou Alžbětou z Werdenbergu smlouvu na odkoupení konického panství, ale velkostatek si bere pouze do tříletého nájmu, než se tato komplikace vyřeší.

V únoru 1700 dostává opat písemné ubezpečení, že proti odkoupení konického panství bez reciprokého prodeje jiného panství nebude mít císař Leopold I. námitek. Dvorská kancelář ve Vídni informovala 17. září 1700 opata Želeckého, že kancléř hrabě Wrbna rozhodl kladně v záležitosti zakoupení konického panství bez reciprokého prodeje jiné nemovitosti. Výnos z takto výhodně získaného konického panství měl sloužit k udržování poutního kostela na Svatém Kopečku a vydržování 16 řádových kněží a 10 chudých chovanců klášterního špitálu. Převor a šebetovský inspektor odjeli 19. září do Konice, aby převzali správu velkostatku a přijali přísahu konických rychtářů. Z vděčnosti za získání panství zahájil opat Norbert Želecký v roce 1702 rekonstrukci farního kostela, který nedostačoval svou kapacitou vzrůstajícímu počtu poutníků. Přístavbami kaple Nejsvětější Trojice v roce 1688 a kaple Bolestné Panny Marie v roce 1690 vznikly na kostele závady, proto biskupská konzistoř 4. května 1702 přestavbu povolila. Rekonstrukce byla zahájena v říjnu téhož roku, opat Želecký slavnostně položil základní kámen. Do svátku Nejsvětější Trojice následujícího roku, připadajícího na 3. červen 1703, byla dokončena přestavba původně menšího presbytáře a stavba raně barokní sakristie při evangelijní straně presbytáře. Sakristie s prelátskou oratoří v patře byla v roce 1704 propojena s blízkou rezidencí vybudováním spojovací chodby, do jejíž přízemní části byla začleněna hřbitovní kaple sv. Anny, vybudovaná v roce 1687.

Po oslavě svátku Nejsvětější Trojice pokračovaly stavební práce ještě během léta, kdy byl kostel dostavěn a na podzim byl zastřešen. Úpravy interiéru a rekonstrukce věže byly plánovány na následující rok. V roce 1704 byla zvýšena věž a byla rozšířena kapacita lodi vybouráním pilířů původní trojlodní dispozice kostela, charakteristické pro renesanční nekatolické stavby. Jméno stavitele, jemuž byla rekonstrukce kostela v Konici zadána, nedochovalo se v žádném záznamu. Ze zápisu diaristy se dovídáme jen to, že se jednalo o zednického mistra z Černé Hory. Souhlas s vysvěcením kostela udělila opatovi biskupská konzistoř 17. září 1704 a barokizovaný kostel byl konsekrován v neděli 21. září olomouckým světícím biskupem Františkem Juliem hrabětem Braidou.

V následujícím roce zahájila premonstrátská kanonie přestavbu konického zámku na rezidenci. Rekonstrukce byla svěřena olomouckému staviteli Lukáši Glöckelovi, s nímž opat Norbert Želecký uzavřel smlouvu 23. dubna 1705. Rezidence měla splňovat několik funkcí. Jednak měla sloužit jako sídlo premonstrátského inspektora a správy velkostatku. Rovněž měla být sídlem občasných pobytů nejen opata a hradiského konventu, ale také významných a vznešených hostů při každoročních velikých poutích o svátku Nejsvětější Trojice. Ale ve spojitosti se sousední kaplí Nejsvětější Trojice měla rezidence také podle původního záměru opata Želeckého reprezentovat hradiskou premonstrátskou kanonii jako instituci pečující o rozvoj zdejšího poutního místa. Lze tak usuzovat především podle výzdoby jídelního sálu v rezidenci, kde se kromě netypického ústředního námětu stropní fresky Stolování Svaté Rodiny nachází také osm emblémů v okenních špaletách, které se rovněž vztahují k číslu tři. V roce 1701 byl do zámecké věže pořízen hodinový stroj. Kamenické práce byly zadány proslulému olomouckému kameníkovi Václavu Renderovi, který kromě architektonických článků, dlažeb a balustrového schodiště provedl i sochařskou výzdobu průčelí. Barokní přestavba zámecké rezidence byla dokončena až v roce 1708 a byla při ní bohatě využita dispozice i některé konstrukce panské renesanční tvrze. Největší a nejzajímavější interiér, jídelní sál, byl opakovaně zdoben malbami. Provizorní malířská výzdoba vznikla krátce po dokončení rekonstrukce. Pak byla jídelna vymalována v roce 1715 a opakovaně v roce 1718 konventním malířem P. Dionysiem Straussem. Stropní freska Stolování Svaté Rodiny byla vytvořena někdy mezi lety 1725–1731 brněnským malířem Janem Jiřím Etgensem a zobrazuje scénu apokryfního Pseudo-Matoušova evangelia.

Další významnou stavbou, která zapadá příznačným způsobem do stavební činorodosti premonstrátské kanonie v Konici, je stavba nebo přestavba fary, která byla ukončena v roce 1735. Na venkovských statcích, které vlastnila premonstrátská hradiská kanonie, dochovala se řada soch představujících sv. Floriána, patrona proti ohni. Nejstarší socha sv. Floriána stojí před rezidencí v Konici. Patří k nejvýznamnějším sochařským dílům, která byla zhotovena podle objednávky opata Norberta III. Umlaufa. Sochu vytesal Andreas Zahner v roce 1740. Chybějící typický atribut hořícího domečku je nahrazen plameny ohně vyrážejícími přímo ze soklu mezi světcovými chodidly. V porovnání s některými jinými místy bylo konické panství v letech 1741 a 1742 během pruských vpádů ušetřeno velkých škod. Proto zřídil klášter z vděčnosti Bohu v městečku Konici v nynější Kostelní ulici špitál pro šest mužů. Je zde dosud zachována konstrukce kaple a také základní kámen s nápisem 1744 DIE 22 MAJI.227 V roce 1784 byl špitál zrušen a majetek zabaven náboženským fondem.

Když byl 18. srpna 1784 klášter Hradisko císařem Josefem II. zrušen, bylo konické panství spolu s dalším majetkem premonstrátského řádu přiděleno náboženskému fondu a bylo spravováno státem. Opět zadlužené a zchátralé panství koupil v roce 1825 brněnský továrník Karel Příza a jeho rod je vlastnil až do konce 2. světové války. Nový majitel provedl nákladné opravy bývalé premonstrátské rezidence a roku 1830 se do zámku v Konici přestěhoval.