Pravidelné církevní slavnosti

Nejvýznamnější slavností v konické farnosti, kromě oslavy velikonočních a vánočních svátků, byl od roku 1688 svátek Nejsvětější Trojice. V tomto roce nechal postavit majitel panství Jan Jiří Hoffmann, rytíř z Kochersbergu při farním kostele Narození Panny Marie kapli Nesvětější Trojice. Po jejím dostavění usiloval o to, aby se tato kaple stala hojně navštěvovaným poutním místem. Tento jeho záměr se také uskutečníl, již v prvním roce dosáhl počet účastníků pouti o svátku Nejsvětější Trojice asi dvou tisíc. Proto Jan Jiří Hoffmann požádal 23. května 1689 biskupskou konzistoř o povolení zřízení bratrstva Nejsvětější Trojice a jeho inkorporaci k arcibratstvu u sv. Petra ve Vídni. I tato jeho žádost byla kladně vyřízena.

Bratrstvo Nejsvětější Trojice se v konické farnosti rozrůstalo, a protože byly členové bratrstva také po celé Moravě, byla velká i jejich účast na pouti v Konici o svátku Nejsvětější Trojice. Do Konice proudili poutníci nejen z Moravy, ale dokonce také z Čech. V roce 1704, kdy konické panství bylo majetkem premonstrátské hradiské kanonie, bylo o pouti Nejsvětější Trojice napočítáno 7 000 komunikantů, o rok později 8 000. V roce 1784 bylo konické bratrstvo zrušeno současně se zrušením premonstrátského kláštera Hradisko. Tradice poutí v Konici byla obnovena v 19. století. Podle sdělení konického faráře Ptáčka Karlu Eichlerovi z roku 1887 se velká pouť o svátku Nejsvětější Trojice dosud konala. Ačkoliv počet komunikantů již ochaboval, přicházeli každoročně poutníci i ze značně vzdálených míst, mimo jiné až z Jedovnice.

Pouť o svátku Nejsvětější Trojice 20. června 1945 je v pamětní knize farnosti popisována takto: „Svátek Nejsvětější Trojice byl letos v našem kostele prožíván opět slavnostním způsobem. V sobotu byly o šesté hodině slavnostní nešpory, večer o osmé hodině kázání a slavnostní požehnání. Slavnostním kazatelem byl pan profesor ThDr. Spisar z Prostějova. Přišli i poutníci z Rozstání. Při bohoslužbách byly provedeny pěveckým smíšeným sborem mše od Otčenáška a vložky od Hrušky a Lexy.“

Každým rokem, zpravidla v postní době, bývala ve farnosti konána nejméně třídenní duchovní obnova, zvaná triduum. Farář pozval do farnosti kazetele, který měl v průběhu obnovy 6–8 kázání pro jednotlivé skupiny věřících podle jejich stavu – pro muže, ženy, svobodné dívky a muže, krátké kázání pro děti. Zpovídalo několik zpovědníků, každý den se konala adorace s litaniemi k Božskému Srdci a svátostné požehnání, modlitba růžence a byly slouženy mše svaté.

Podle pastorační potřeby se ve farnosti uskutečnily místo každoroční duchovní obnovy lidové misie, jež se od tridua lišily především svým rozsahem. Do farnosti bylo pozváno někdy až pět řeholních kněží, kteří v Konici kázali a zpovídali věřící z farnostii širšího olkolí. V Pamětní knize farnosti jsou záznamy o misiích konaných v roce 1857, 1899, 1901, 1927, 1929 a 1949. Zatím poslední lidové misie proběhly v konické farnosti v roce 2008.