Kdo jsem? Kým mám být? Jsem dost dobrý?
Dost na to, aby mě mohl mít někdo rád?
To jsou zásadní a někdy až mučivé otázky, na které se snažíme najít odpověď.

Často ji hledáme u druhých, v jejich hodnoceních, ujištěních apod. Někdy onu sžíravou nejistotu zakrýváme tím, jak se prezentujeme, budujeme si image, někdo počítá sledující a jejich lajky nebo něco podobného. Něco na tom je. Sami sebe totiž poznáváme v interakci s druhými. Zvláště v raném dětství reakce nejbližších formují naši osobnost, naše sebepojetí a vnímání vlastní hodnoty. A mírně řečeno, ne všechny reakce rodičů, učitelek atd. jsou moudré. Uspokojivou odpověď je možná potřeba hledat jinde.

Tu nejdůležitější odpověď jsme už ale dostali. Jsme milovaní. Bůh nám projevil svou velikou lásku – navenek, když poslal svého Syna Ježíše, aby za nás dal život, uvnitř, když nám do srdce vložil svého Ducha, aby nás o Otcově lásce ujišťoval.

Jsi milované Boží dítě.
A jak svědčí autor výše uvedeného biblického příspěvku,
není to jen otázka slov a pojmenování, je to realita.
To je základ tvojí identity.
S touto jistotou můžeš objevovat
všechny detaily své jedinečnosti.