Je poměrně přirozené, že se radši setkáváme a komunikujeme s těmi, kteří mají podobné názory, zájmy, se kterými si rozumíme. Nesmí se to ale přehnat. Uzavření do jedné bubliny, kde jsme skoro stejní, je velkým ochuzením. V Božím plánu má totiž místo pestrost a rozmanitost. Jsme stvořeni jako různí, jedineční, dostáváme rozmanité schopnosti a obdarování, jsme zváni k rozličným úkolům a službám.

Tato různost nemusí být překážkou naší jednoty. Nám to možná dělá problémy, Duch svatý nás ale umí sjednotit i přes naši pestrost. Apoštol Pavel rozvíjí přirovnání k tělu, které má různé údy, ale tvoří jeden celek. Můžeme si představit také orchestr.  Každý nástroj hraje jinak, různé barvy zvuku jednotlivých nástrojů dodávají hudbě bohatost. Kdyby každý nástroj hrál sám, hudba by byla plochá nebo nesourodá. Ale když všichni sledují stejný notový zápis a drží se vedení dirigenta, vzniká symfonie – bohatá, harmonická a mocná.

Podobně jsme i my součástí Božího orchestru. Každý z nás má jinou úlohu, jiný dar, jiný tón. Duch svatý je tím dirigentem, který nás sjednocuje, vede a dává našim rozdílným darům společný smysl. Naše rozmanitost není problémem, ale nástrojem ke společnému dílu. Jakým tónem dnes přispěji do symfonie Božího království? A dokážu naslouchat ostatním tak, aby jejich dary rozjasnily a doplnily mé vlastní?