Oratoř je v kostele oddělené, vyvýšené místo určené k modlitbě. Většinou má i samostatný vchod. V konickém kostele je oratoř propojena spojovací chodbou se zámkem. Byla vybudována při přestavbě kostela premonstráty. Situace je znázorněna na obrázku:

Presbytář - jak název napovídá - je prostor vyhrazený kněžím. V presbytáři je hlavní oltář kostela. Hranice mezi presbytářem a lodí kostela (prostorem vyhrazeným pro věřící) bývá často vyznačena tzv. triumfálním obloukem. Tak tomu je i v konickém kostele.

Vymezení presbytáře při pohledu na kostel s vnějšku ukazuje obrázek:

Pokud se v případě kostela používá pojem orientovaná stavba, znamená to, že kostel směřuje presbytářem (kněžištěm) - a tím i hlavním oltářem - k východu. Orientovanost kostelů není striktní záležitost. Existují i neorientované stavby. Většinou byly důvodem terénní poměry, tvar parcely apod. Dále, zejména v období baroka, architekti dávali často přednost pohledovému hledisku s ohledem na průčelí kostela před orientovaností stavby.

Orientované stavby mohou vykazovat jistou odchylku od východního směru - není výjimkou ani 30°.

Orientace konického kostela:

Křižmo je směs olivového oleje a balzámové pryskyřice. Při ranní mši svaté na Zelený čtvrtek jej žehná biskup. Používá se při křtu, při biřmování, při kněžském a biskupském svěcení a také při svěcení oltářů a zvonů. Olej je symbolem radosti, síly a zdraví. Lidé pomazaní křižmem mají šířit „Kristovu vůni“ (2 Kor 2,15).