Ježíšovo nové přikázání není jen výzvou k větší laskavosti. Je to pozvání ke zcela novému způsobu života – k životu zakořeněnému v Jeho lásce. Neříká: „Snažte se mít rádi druhé,“ ale: „Milujte se, jako já jsem miloval vás.“

Milujte tedy ne z vlastních sil,
ale silou lásky,
kterou jsme sami od Boha přijali: 

lásky trpělivé, odpouštějící, věrné až do krajnosti. Pokud opravdu věříme, že jsme milovaní takovou láskou, můžeme ji začít rozdávat dál. Ne jako dokonalí lidé, ale jako ti, kdo byli milováni, i když si to nezasloužili.

A právě tato láska – vzájemná láska mezi námi – má být tím, co nás ve světě prozradí. Ne naše slova, ne vnější znaky, ale způsob, jak se k sobě chováme, jak neseme slabosti druhých, jak se přijímáme a odpouštíme si. Tím máme být poznatelní. A tak se nabízí otázka: Když se druzí dívají na nás – na naše rodiny, farnosti, společenství – poznají v nás Ježíšovy učedníky?