Občas nás může napadnout otázka, co Ježíš myslí tím „ovocem“, které máme přinášet.  Je to pomoc druhým? Je to naše milosrdenství vůči chybám ostatních? Je to odpuštění? Jistě toto všechno, a nepochybně i mnoho dalšího. Ale to nejdůležitější ovoce, od kterého se naše jednání odvíjí, je naše láska vůči druhým.

Cesta k lásce bývá někdy trnitá a dlouhá. Říkají to i odborníci, kteří se věnují lidem v těžkostech, drogově závislým, opuštěným seniorům, lidem, kteří nevyrůstali v láskyplných rodinách, zneužívaným, odsouzeným ve vězení…

Ježíš sám žil v první řadě žil z toho, že je milovaný Bohem Otcem. A vše další pak vycházelo z tohoto základu. Proto byl schopen nasadit se až do krajnosti za své přátele. On sám sebe přirovnává ke kmeni a nás k jeho větvičkám. Pokud se necháme napojit na tento kmen, budeme občerstvováni mízou Boží lásky a budeme uschopňováni k plodnému smysluplnému životu.

Svatý Augustin říká: „Buď jsi na kmeni, nebo v ohni.“ Je to výrok radikální, nicméně je důležité si uvědomovat, že vztah s Ježíšem je pro nás rozhodující a je důležité o něj pečovat.

Láska není vidět, je třeba jí věřit. Nejdůležitější je ale pro nás uvěřit v Boží milování a přátelství. Protože v jakého Boha věříme, takovýma očima pak vnímáme sebe, druhé lidi a i jejich nouze i potřeby. Teprve potom může být naše jednání vůči druhým pravdivé a naplněné láskou.

-redakčně upraveno-