Někdy má člověk dojem, že nemá co vyhlížet,
že nemá na co s důvěrou čekat.  
Zklamávají ho politici, hospodářská i ekologická situace, 
někdo z jeho blízkých a mnohdy také on sám sebe.
Vyhlížení šťastných zítřků přenechává spíš naivkům.

Platí proto tedy staré latinské "carpe diem" – užij dne?
Nic nevyhlížej, na nic neber ohled
a vezmi si a užij to, co je právě dnes?

Toto by byl ale příliš krátkozraký pohled.
Slova žalmu mluví o vyhlížení Hospodina.

Vyhlížet Boha ovšem neznamená
vyhlížet ho jako nějakého  pomocníčka,
který má vždy hned dle mého přání nastoupit.  
Chce-li ho člověk vyhlížet,
potom se má dívat do hloubky svého života
i do hloubky toho, co vnímá ve světě,  
do hloubky své víry
a do dálky, která se prostírá
od dneška až do konce světa.

Hospodin je přitom někdy jako v mlze,
ba skoro jako by nebyl.
Ale na rozdíl od všech možných lidí,
kteří slibují radost a úspěch teď a hned,
o věrnosti Boha svědčí všichni svědkové z Bible
a mnozí lidé, kteří žili dávno i nedávno před námi.

Naše duše - naše nitro - naše víra má naději,
že se nedá ošidit ani "proroky zkázy"
ani "proroky úspěchů".  

Můžeme vyhlížet toho,
který nám nikdy neublíží  
a který čeká na konci
všech lidských cest.