Naše dny jsou povětšinou v různé míře naplněny povinnostmi, prací a odpočinkem. Výše uvedený biblický text mluví mj. také o takovém všedním dnu. „Dva budou na poli, dvě budou mlít na mlýnku, …

V tomto běžném dnu přichází Bůh a ohlašuje „Poslední soud“. „Dva budou na poli - jeden z nich bude vzat a druhý ponechán… Dvě budou mlít na mlýnku: jedna bude vzata, druhá ponechána.“ Je to pro mě velká otázka k zamyšlení.  Práce je  stejná, ale někdo obstojí, jiný ne.  Proč?

Myslím, že často žijeme nějak automaticky a zapomínáme v posledku proč, pro koho, zapomínáme na Boha.  To ale není dobré. Protože asi nejvíc záleží na tom, jak svou práci děláme, v jakém duchu. „Když dva dělají totéž, není to totéž.“ Můžeme ve svém životě dělat věci s Bohem, hledat, jak je chce Bůh, dělat je s láskou pro něj i pro druhé. Pak budeme shledáni za připravené. Nebo můžeme mít třeba i prvotní dobrý úmysl, ale nakonec jednat jinak: podle svého, bez rozmyslu jít do věcí po hlavě, bez rozlišování v modlitbě, rozhodovat se sobecky, podle toho, co je výhodné…. pracovat jen kvůli penězům, uklízet jen proto, že by se to prostě mělo udělat.

Jak ale na to – jak dělat věci s Bohem? Není to vůbec snadné. Sv. apoštol Pavel říká:  "Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží." 1 Kor 10,31.  A dál: „Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu." Kol 3,23,

Možná tady najdeme odpověď, jak na to: snažit se všechno dělat v důvěrné blízkosti s Ježíšem a pro Něj. Ano, někdy to může být těžké, např. když krmíte vztekající se batole nebo když se snažíte vyříkat si problém se svým puberťákem:)  Můžeme si ale představit, jak by teď jednal Ježíš. Pozvat ho do dané chvíle, aby nám ukázal, jak by ty děti krmil On… Co by řekl puberťákovi On… Prosit v dané chvíli o jeho přítomnost, trpělivost, o jeho lásku, dar naslouchání, jeho moudrost, jeho slova… A když si navíc uvědomíme, že Pán je v dětech, v tom mém puberťákovi, v mém starém otci, v nepříjemném kolegovi přítomný - možná ubereme ze své netrpělivosti a náš postoj to promění.

Pán přijde uprostřed našeho každodenního života, uprostřed těch nejobyčejnějších věcí, které děláme. Záleží ale na tom, jak je děláme a pro koho.

-redakčně upraveno-