Pastýřský list na zahájení projektu PROPOJENI
Milé sestry, milí bratři, milí diecézané,
dnešního dne, o svátku Svaté Rodiny, končí ve všech diecézích katolické církve Svatý rok, ve kterém jsme se učili společně kráčet jako poutníci naděje. Naděje, kterou je pro nás Ježíš Kristus. S Kristem, naší nadějí, chceme kráčet i v následujících letech. V tomto roce zesnulý papež František k Jubilejnímu roku napsal: „Dívat se do budoucnosti s nadějí znamená mít představu o životě plném nadšení, které je třeba předávat dál.“ (Spes non confundit, čl. 9).
Rád bych, aby i naše diecéze měla konkrétní představu o životě plném křesťanské radosti, která přitahuje naše okolí. Tuto novou podobu života naší diecéze ovšem nechci vytvářet sám, ale chci ji hledat společně s vámi.Proto jsem rozhodl, že následující roky bude v naší diecézi probíhat projekt proměny farností olomoucké arcidiecéze s názvem PROPOJENI. Rád bych, abychom se my všichni, celá diecéze, propojili v modlitbě i přemýšlení, jak žít radostně evangelium v našich vztazích, ve farních rodinách i v rodině naší arcidiecéze. V celém procesu chceme být Božími nástroji, proto každá farnost obdrží modlitbu za proměnu a prosím vás, abyste se ji v kostele, doma i ve společenstvích modlili.
Číst dál...
Citát na každý den
Dnešní čtení
Čtení z dnešního dne: Neděle . .
Iz 8,23b - 9,3; Žalm Žl 27,1.4.13-14; 1 Kor 1,10-13.17
Mt 4,12-23
Obtíže prvních let církve se samozřejmě podobají i obtížím naší doby. Je tak snadné přijmout jako vzor nějakého obdivovaného člověka, je lehké ulpět se svými sympatiemi na někom, kdo je nám svou povahou blízkým. Ale křesťanství je dobré a pravé jen tehdy, když člověk ulpí naprosto jednoznačně na Kristu. To neznamená, že lidmi pohrdne. To znamená, že ani nepřehlédne Ježíše, který byl také za něho ukřižován. A čím více a plněji člověk Krista přijme za svého, tím širší srdce pro druhé bude mít. Nemusí volit mezi Pavlem, Apollem a Petrem. Když je Kristův, může všechny milovat a nikoho si nemusí přivlastnit.
Téma týdne
Ježíš opustil Nazaret a usadil se v Kafarnaum při moři, v území Zabulón a Neftalím, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše: ‚Země Zabulón a Neftalím, směrem k moři, Galilea pohanů – lid bydlící v temnotách uvidí veliké světlo; světlo vzejde těm, kdo seděli v krajině stínu smrti.‘ (srov. Mt 4,12-16 )
Když Ježíš slyší, že je Jan Křtitel uvězněn, stěhuje se z Nazareta do Kafarnau, začíná hlásat a povolává své učedníky.
Pro Ježíše je evidentně důležité, kde je, kde působí. Pro svoji misi se potřeboval přestěhovat z Nazareta do Kafarnau. Proč? Evangelista Matouš to vysvětluje. Je to Galilea pohanská. To znamená místo, kde víra není samozřejmostí, kde kvalita života pokulhává, kde věci nejsou rovné a čisté. Prostředí zamotané, neideální.
Právě v tom může být pro nás silné povzbuzení. Ježíš nezačíná tam, kde je všechno hotové a spořádané.
Možná mám někdy strach, že mi to v životě a s Bohem nejde. Že si ho nezasloužím, že kvůli mnohým věcem mě Bůh nemá rád… A tak si říkám: „Až se zlepším, pak za tebou přijdu, Bože. Pak se mi budeš věnovat.“
Jenže tak to není.
Ježíš si evidentně vybírá právě problematická místa. Přichází tam jako světlo, aby je uzdravil. Možná si mohu zkusit pojmenovat svou vlastní „Galileu pohanskou“ – místo v sobě nebo ve svém životě, kde se necítím dobře, kde si připadám vzdálený, rozbitý, nehodný. A právě tam Ježíše pozvat. Nebo ho tam objevit. Protože to jsou první místa, kam on vstupuje.
Otázky k reflexi:
Kde se teď ve svém životě necítím „v pořádku“ nebo „dost dobrý“?
Co mám tendenci Bohu skrývat, protože si myslím, že tam ještě nepatří?
Můžeš Bohu říct jednu větu, klidně úplně obyčejnou: „Tady jsem. Tady to bolí. Tady tě potřebuju.“
Inspirováno "Lomeckou vigilií" P. Josefa Prokeše na 25. 1. 2026
Tuto službu poskytuje www.vira.cz.